Čím dál tím více lidí touží po individualistické a nezaměnitelné podlaze ve svém bytě.
Existuje mnoho typů jak nátěrů, tak i stěrek, ale jejich aplikace záleží na tom, jak KVALITNĚ je připraven podklad.
jedná se o vyzrálost podkladu, jeho rovinnatosti, hrubosti, použitého materiálu a tím i savosti.
Na příkladu dnes hojně používaného anhydritu si můžeme ukázat, jak by v ideálním případě mohla vypadat skladba aplikačních vrstev samonivelační podlahy z epoxidových pryskyřic.
1/ podbroušení podkladu z důvodu ostranění aditiv obsažených v podkladu, otevření struktuty podkladu a zbroušení prípadných nerovností
2/ hloubková penetrace pro zatažení pórů a zpevnění podkladu. U tohoto podkladu je to minimálně 2x nátěr. Tedy až do boby, kdy podklad nebude sát penetraci a samotná penetrace bude mít tendenci zůstávat na povrchu.
Protože je penetrace s velkým nožstvím rozpouštědel, je třaba případné vzniklé loužicky rozetřít tak, aby nevznikal na povrchu podkladu film. Důvod je ten že rozpouštědla musí co nejrychleji vytěkat a v silné vrstvě se to děje opravdu pomalu.
Posledním, ale veledůležitým bodem pro použití penetrace je to, že při následné nalití samonivelační stěrky zamezí vznikání bublin na povrch stěrky a tím samozřejmě i znehodnocení celého díla.
3/ Samotné vylití samonivelační stěrky a to nejlépe v síle do 3mm. Jde o to zbytečně nenavyšovat cenu materiálu zvyšováním tloušťky stěrky.
Po stěrkách se dá chodit cca po 12 hodinách a případně je ještě lakovat jako pečetící vrstvu proti obrusu.
Plně zatížitelná je podlaha po cca 5-7 dnech.
Před aplikací těchto samonivelačních podlah je NUTNÉ najít všechny možné případné úniky litého materiálu, je třeba vše zatmelit a mít připravenou "vanu", tak, aby nám neutekla nikam ani kapka stěrky.
Kdyby se tak nestalo, uvidíte, že v místě kde je problém Vám stěrka utekla a vznikl kráter.
Komentáře
Okomentovat